No, dneska jsem chtěla napsat další část povídky ,,Andělská křídla", ale nějak jsem neměla čas a ani jsem pořádně nevěděla jak má pokračovat. Tak jsem se rozhodla, že aspoň dám pod článek anketu, kde můžete hlasovat :). No vím, že tuhle povídku moc lidí nečte, ale proč to nezkusit?? :)

Cítila jsem se hrozně. Ale zároveň skvěle, tak svobodně jako nikdy předtím. I když se moje tělo stále třáslo a moje ruce byly zaražené do opěradel sedačky, srdce si užívalo - ten příjemný pocit. Podívala jsem se z okna. Trochu jsem se zděsila, když jsem spatřila, co všechno jde vidět, ale byla to krása. Ty rozsáhlé lesy, jezírka a rybníky. Malinká auta, která se pomalu plpoužila po silnicích a roztomilé domečky, které vypadaly jako z dětské stavebnice. Proč jsem se toho tak bála? Vždyť létání není tak špatné.
,,Tak co?" přerušil mě z mého rozímání strejda.
,,Skvělý" řekla jsem a na tváři se mmi objevil úsměv.
,,To jsem rád" řekl a pokračoval ,,poletíme se podívat na váš dům a pak se vrátíme, jo?"
,,Jasně" řekla jsem a dále pozorovala krajinu z okna.
Potom jsem letěli ještě asi deset minut a nemluvili jsme. Jen sem si užívala tu svobodu, když jsem veškeré problémy nechala za sebou - dole na zemi a nemusela nad ničím přemýšlet. Občas sem sice ucítila nepříjemný pocit v žaludku, když se letadlo klimbalo a měnilo výšku, ale líbilo se mi to. Ta svoboda, energie, adrenalin - no ani to nedokážu popsat. Doletěli jsme k našemu domu a pak se stejnou cestou vraceli zpátky na letiště. Strejda opatrně přistál a vystoupili jsme z letadla.
,,Díky" řekla jsem nadšeně po skvělém zážitku, ale i zklamaně, protože už skončil.
,,Není zač. Až se zase budeš chtít proletět stačí jen říct" řekl strejda, když zavíral dveře.
,,Jojo, dík" hned jak jsem to dořekla rozběhla jsem se k hale, kde na mě čekala mamka a sourozenci.

,,Dokázala jsem to!" křičela jsem, když jsem k nim doběhla.

Pokračování příště :) :)

Tak a je to tady. To, čeho jsem se po celý život obávala - létání. Ale dneska jsem se rozhodla, že budu svému strachu čelit. Podívala jsem se před sebe a spatřila ten pekelný stroj - letadlo. Zase se mi udělalo špatně od žaludku, ale řekla jsem si, že to dnes dokážu. Pořád jsem si dokala říkala, že to zvádnu, že se mi nic nemůže stát, obzvlášť, když řídí strejda, zkušený pilot.
,,Seš připravená?" zeptal se mě strejda a já si vůbec nebyla jistá.
,,Ano" zalhala jsem a přistoupila k malému vyhlídkovému letadlu.
,,Tak chceš sedět vepředu nebo vzadu?"
,,Hm, radši vzadu" řekla jsem a pokusila se otevřit dveře. Nešlo to, sakra! To je asi znamení, měla bych toho nechat a jít domů.
,,Musíš takhle" řekl a otevřel dveře. No tak, teď se tomu už asi nevyhnu. Sedla jsem si na zadní sedadlo a připoutala se. Krátce po mě si sedl do letadla i strejda a podal mi sluchátka.
,,Na, je to docela hlasitý". Nasadila jsem si sluchátka a čekala na vzlétnutí. Potom strejda začal mačka nějaký čudlíky a pak jen řekl: ,,Jdeme na to!"
Bála jsem se, netušila jsem, co mě čeká, co se stane. Pevně jsem se zarazila do pohovky a čekala.

Pokračování příště :)

Tak, zase jsem se rozhodla něco napsat. Ale jen tak na rychlo, protože za chvíli musím jít na kytaru. No, hraní mě sice baví, ale nechce se mi jet vlakem a pak ještě jít pěšky :( Já vím, jsem hrozně líná.
Ale teď už k tématu článku, dlouho jsem nevěděla, co napsat a pak jsem se rozhodla co třeba téma týdne: Sladkosti. Tak jsem nad tímhle článkem dumala asi deset minut a pořád mě nenapadalo, co napsat. Tak sem aspoň přidám pár obrázků :) :D.

Mě osobně dějepis hrozně baví! Ale znám spoustu lidí (studentů/žáků). Já sice nevím jestli vás dějpis baví či vůbec ještě chodíte do školy, ale rozhodla jsem se na psat pár tipů, které by vám mohly pomoct si něco z dějepisu zapamatovat a možná si i trošku vylepšit známky (no, to asi ne :). Ale no co k věci, prostě vám sem napíšu pár rad, co občas pomáhají mě.

1.) I filmy můžou být poučné!
I na internetu můžeš najít spoustu filmů, které se týkají probíraného učiva. Například, učite se o středověku? Takových filmů je spousta, pokuď tě zajímají mučící nástroje, přiběh o Johance z Arku či jak vypadal život obyčejného člověka ve středověku, filmy nejsou špatná volba. Jestli se učíte novověk, tak filmů o druhé světové válce či významných osobnostíje také mnoho :). Stačí jen hledat.

2.) Knihy nemusí být vždy nudné.
Pokud nejsi zrovna velkým čtenářem a tlusté bichle tě děsí, nezoufej! Existuje spousta krásných poučných knih s krásnými ilustrace, které jsou psané zábavno formou a také se tam toho mnoho dozvíš! Mně osobně vyhovují knížky DĚSIVÉ DĚJINY, kde se toho opravdu hodně dozvím a někdy i pobavím či zasměju nad vtipnými ilustracemi, takže doporučuji :) !

3.) Testy, kvízy, křížovky...
Nemyslím tím jenom vyplňování, ale i samotnou tvorbu. Třeba my jsme měli na dějepis za úkol vymyslet a napsat křížovku, což byl podle mě dobrý nápad, protože i při té tvorbě se toho můžeš hodně dozvědět a při tom psaní možná i něco zapamatovat :).

Co dále napsat jen ... POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :)

No, - žačínají moje články někdy něčím jiným? Jo vlastně občas píši ,,takže" nebo ,,jelikož" ale o tom jsem psát nechtěla. Nebo jo? Ne, určitě ne chtěla jsem napsat nějaký inteligentní článek, ale jak tak koukám to se mi asi nepovede. Jelikož se mi chce napsat nějaký článek, a z obýváku musím poslouchat křik mamky, ať se jdu učit fyziku (z které mám v poslední době špatný známky) rozhodla jsem se udělat kompromis a napsat o fyzice, konkrétně o silách. Já vím, že to asi většinu z vás odradí a článek nedočtete, ale držím vám palce.
Nejdřív jsem se rozhodla napsat o geniálním (i když trochu praštěném) fyzikovi a to Isaacu Newtonu.

Isaac Newton
Isaac Newton se narodil na Štědrý den 1642, byl malý a slabý a tak doktor prohlásil, že nepřežije. Ale přežil. Už od malinka byl nadšený pro vědu, ale ve škole si učitelé nemysleli, že je chytrý, protože většinu pokusů prováděl doma a ve škole už na to nějak neměl čas. Nejznámější věc, která je spojována s Newtonem bude asi jablko, které mu roku 1666 spadl na hlavu v ovocném sadě a on začal pořádně přemýšlet o gravitaci. Nejspíše si kladl otázky jako ,,Proč jablko spadlo a Měsíc nepadá?" a podobně. Mnoho svých úvah a objevů Newton dlouho nepublikoval, protože byl příliš zaměstnaný počítáním příkladů, nakonec se ale bál aby mu to nějaký vědec nevyfoukl a tak začal sepisovat knihu. V které popisoval skoro celý vesmír a sepsal zákony - Newtonovy zákony (překvapivě :)) Isaac neměl rád ženy a nikdy se neoženil. Isaac Newton zemřel roku 1727 kvůli kamenu v močovém měchýři.

No, myslela jsem, že napíši delší článek, ale nějak se mi od toho nechce ještě se musím učit dějepis, zeměpis a francouzštinu. Takže o gravitaci, tíhovém zrychlením či o Aristotelovi se ode mně nedozvíte, jaká škoda co?? :D Snad jste si z mého článku aspoň něco zapamatovali a zatím ahoj, snaad zase bryzy napíši

Angeee

Takže, rohodla jsem se vám napsat, co jsem dnes dělala - takže jestli vás to nezajímá, klidně můžete tenhle článek přeskočit - já nikoho nenutím, aby četl o mém nezajímavém životě. :)
No, tak kde začít... Ráno jsme jeli se třídou do ZOO (samozdřejmě s námi jeli ještě dva učitelé, ale ti byli v pohodě :)) V Zoo jsmě měli jen necelou hodinu rozchod, což mi bylo líto, protože jsme nestihli projít ani polovinu. Potom jsme měli v Indonéském pavilonu komentovanou přednášku o peří, srsti a šupinách, což se mi taky líbilo - mohli jsme si šáhnout na živého hada a dozvěděli jsme se spoustu nových informací. I když upřímně si z toho nic moc nepamatuju. Potom jsme měli další třičtvrtěhodinový rozhod, při kterém jsme se aspoň stihli podívat nahoru na žirafy :). Potom už jsme museli jet zpátky do školy. I když byl výlet poměrně krátký, moc se mi líbil a doufám, že se třídou ještě někam pojedeme :) :)

(fotky přidám později, teď mi nejdou vkládat)

No, já vím, že na tohle téma píší hodně blogerek a blogerů. A tak jsem se rozhodla, že budu mezi nimi. Nebudu psát o tom veleúspěšném filmu (no přiznám se ani jsem ho neviděla - já vím jsem ostuda), ale o té katastrofě, při které zahynulo přes tisíc nevinných obětí.
Osobní parník Titanic vyplul 10. dubna1912 po poledni. Na palubě bylo v té době přes dva tisíce lidí, kteří ještě netušíli, že jich přežije jen sedm set. Když Titanic vyplul bylo pěkné počasí, klidné moře a plavbu nic nerušilo. třetího dne, ale přišla zpráva, že se v oblasti již se Titanic nachází mohou nacházet ledovce.
V neděli čtrnáctého dubna Titanic narazil bokem do ledovce, náraz byl ale slabý a tak cestující ani posátku nějak nevyrušil. Zprávy o poškození byly zjištěny až o něco později.
První trosky Titanicu se objevily roku 1985.
Vím, že jsem toho moc nenapsala, ale jestli mě trochu znáte, že jí moc dlouhé články nepíšu - snad vám to nevadí :). A moc se omlouvám jestli jsem sem napsala nějaké nepravdivé informace.

No, vím, že jsem tu dlouho a když říkám (spíž píšu) dlouho myslím tím opravdu dlouho (teda aspoň na mě). No teprave teď po třiceti dvou dnech, co jsem na svůj blog nepsala jsem se rozhodla napsat. Já vím jsem hrozná, no nebudu vám sem psát lživé výmluvy jako že jsem neměla čas a podobně, ale řeknu to narovinu - přestolo mě to bavit. Ale dneska jsem na to zase ,,dostala chuť", takže já vím, že vás asi zklamu, ale blog rušit nebudu. Nebojte, bude tu s vámi ještě hodně dlouho.
Takže to je asi všechno, co jsem chtěla napsat. No a ještě se chci hrozně omluvit affs, že jsem teď měsíc neobíhala (já vím jsem hrozně zlá :( ), ale dneska to všechno napravím. No tak zatím ahoj a snad ještě dneska napíšu nějaký inteligentní článek :)

Vaše milující adminka Angeee ♥

No, žádný příhodnější nadpis článku mě nenapadá... :( Prostě nemám poslední dobu čas a upřímně ani náladu psát na blog. Dokonce jsem se musela odhlásit z fotografické soutěže na blogu: shes-diary.blog.cz, což je mi fakt líto, ale nestíhala bych to. Musím se učit, uklízet a když mám volno snažím se co nejvíce chodit ven a užívat si, když je tak krásně. No, takže tad yasi nebudu moc často, ale blog určitě rušit nebudu. No, tak snad sem postupně zase začnu psát, ale radši vám nic neslibuji. Tak zatím ahoj, snad brzy Angeee :-)

Jelikož se mi nic moc neche psát rozhodla jsem se, že sem přidám pár vtipů. sice nejsou tak vtipné, ale snad se vám budou líbit :-).

Přijde policista do prodejny s obuví a chce si koupit boty. Prodavačka se ho ptá: "A jaké máte číslo." "158", odpoví policajt."

Jede řidič nočním městem a najednou ho zastaví policajti. A ten jeden chce všechny doklady. Řidič mu je podá, policajt si je prohlédne a ptá se: "Vaše jméno?" Řidič se nakloní z okýnka a povídá: "A ten co umí čís u vás už nedělá?"

Leží policajt na louce, kouká na měsíc a říká: "Sakra, to je dálka, to je dálka!" Přijde k němu kolega a ptá se ho proč naříká. Policajt mu odpoví: "Vidíš tu dálku?" "No jo, vidím, a co má jako bejt?" "No náčelník mě poslal na měsíc na školení!"

Jdou takhle dva policajti v noci po ulici a najdou mrtvolu. "Hele, tady je mrtvola, to bude průšvih, co s ní?" "Máš pravdu. Spoustu vyšetřování, papírování, svědkové, protokoly... Víš co, odneseme jí o ulici dál, to už není náš revír!" Tak se rozhodli a učinili. K tomuto místu se asi po pěti minutách blíží jiní dva poldové. Kouknou na mrtvolu a jeden z nich úlekem vykřikne: "Hrome, on se vrátil!"

Přijde paní k automatu na kávu. Před ní stojí policista. Vhodí pět korun, vypadne kelímek, on ho vypije, vhodí dalších pět korun a zase vypije. Když už pije jedenáctý kelímek, žena se ho rozhořčeně ptá: "Prosím, mohl byste mě pustit?!?" Policista odpoví: "Ste se zbláznila, teď když vyhrávám!!!"

Potkají se po letech dva kamarádi a povídají si o svých rodinách: "A co dělá tvoje žena?" "Je policistkou." "Neblázni, ty sis vzal policistku?" "A co jsem měl dělat, když mi 7x do týdne dávala pokutu za nějaký dopravní přestupek!"

No, tak s čím začít... Zase jsem poměrně dlouho nepsala na blog. NO, nějak to vůbec nezvládám. Pořád slibuji (především Abby - její blog) že něco napíši, ale buď nemám čas náladu nebo nevím o čem psát. NO, ale budu se snažit a snad i brzy napíšu 6. (nejspíž předposlední) část povídky ,,Děsivý srub". Takže nevím jak často budu psát, protože se musím učit a taky jsem mamce slíbila, že jí budu víc pomáhat, jako ukízet umývat nádobí apod. Ale určetě tenhle blog rušit nebudu jen asi nebudu aktivní každý den tak zatím pa.

Vaše Angeee :)

Ahoj! Zase jsem delší dobu nepsala na blog a to ze dvou důvodů. Za prvé jsme měli jarní prázdniny a tak jsem si je snažila co nejvíc užít (byla jsem u tety, v kině, v muzeích apod.). Za druhé uvažujeme o tom, že se budeme stěhovat. No a tak všechno to rozmýšlení, prohlídky, chození po bankách a podobně, způsobují, že nemám čas ani náladu na blog.

No a ještě jsem se rozhodla napsat o tom co jsem dneska dělala, tak jestli vás to zajímá klikněte na celý článek.

Blondýna sedí doma naštvaná, nemá ani korunu, a přemýšlí, jak by přišla k penězům. Vtom ji napadne únos dítěte. Hned běží před školu, tam si vyhlídne prvního hezkého kloučka a spěchá s ním domů. Doma usedne ke stolu a píše anonym:
"Milá maminko, dnes jsem ti unesla syna a chceš-li ho ještě vidět, tak dej do igelitky 1 000 000 Kč a nech mi je zítra v 16.00 v centru u kašny. Blondýna".
Zalepí obálku, předá ji kloučkovi a pošle ho s ní domů. Na druhý den běží ke kašně a tam igelitka s milionem a dopisem:
"Milion Vám posílám jako výkupné, ale můžu Vám říct, že my, blondýny, bychom si takové sviňárny dělat neměly!"

Novomanžel se ptá své ženy blondýnky: "Proč už půl hodiny držíš tu husu za krk" a blondýnka odpoví: "Tady je přece napsáno, třičtvrtě hodiny mírně dusíme."

Jak zemřela blondýnka u Macochy?
Hodila dolů vajgl a pokusila se ho zašlápnout.

Blondýnka se zrzkou seděly v baru a koukaly na zprávy o šesté. Ukazovali reportáž o sebevrahovi, který stál na mostě a vyhrožoval, že skočí dolů. Blondýnka povídá: "Hele, vsaď se, že neskočí." "Dobře, o kilo. Já si myslím, že skočí." No, a chlápek skočil. Tak blondýnka vysolila kilo a zrzka říká: "Ne, to nejde, já si to nevezmu. Jsi přece moje kámoška." "Ber, sázka je sázka." "Hele, musím se ti přiznat, že jsem tohle už viděla ve zprávách v pět, takže si nemůžu vzít výhru." "Já to taky viděla už v pět, ale nikdy bych si nemyslela, že skočí znovu."

No, včera a předevčírem jsem nepsala, protože mi nějak blbnul počítač a tak jsem byla jen chvíli na netbooku a tam se mi blbě píše. Ale hlavně jsem strávila asi třičtvrtě hodiny jedním článkem a pak se mi vypnul počítač a nic se mi neuložilo. No, začala jsem to psát znova a zase se vypnul. Pak už jsem byla tak naštvaná a vykašlala jsem se na to.

Jinak zítra jedu k tetě, bratrancovi a sestřenici, no, tam asi psát nebudu. Ale až se vrátím určitě to napravím a možná, že i dneska tu přibude nějaký článek :). Vaše Angeee

Nevěděla jsem jaký napsat článek na toto téma a tak jsem se rozhodla, že udělám takovou malou soutěž. Napíši nějaké situace a vy napíšete, co byste udělali.

... jste zjistili, že jste jediný člověk na světě.

... jste zjistili, že jste před minutou snědli švába.

...jste se ocitli nazí na školní chodbě.

...jste vyhráli padesát miliónů korun.

...jste šli spát a ráno se probudili jako osoba opačného pohlaví.

Ten, kdo bude mít nejoriginálnější opovědi dotane ode mě diplom.

Když jsme přišli domů, navečeřeli jsme a šli spát. S bráchou jsme spali v obýváku, protože v našich pokojích nebyly zatím ani postele.
,,Ten chlap je fakt divnej co?" zeptala jsem se bráchy, když už jsme leželi na rokládacím gauči v obýváku.
,,To jo" řekl brácha zamyšleně.
,,Myslíš si, že je to vrah?" řekla jsem.
Brácha se na mě dlouze podíval a já z jeho očí vycítila strach. ,,To snad ne" řekl nakonec.
,,Dobrou" řekla jsem a otočila se zády k němu a dívala se ven z okna. Bylo to celkem strašidelné, venku byla tma a jak foukal vítr viděla jsem pohybující se větve. Najednou sem za oknem spatřila zase tu postavu, měla na sobě lyžařskou masku takže jsem jí neviděla do tváře. Lekla jsem se a zařvala.
,,Co blbneš?" zeptal se rozespale brácha.
,,Zase jsem viděla tu postavu" a ukázala jsem na okno, kde už ale nikdo nebyl.
,,To se ti asi jen zdálo" řekl brácha a zase si lehnul.
Byla jsem vyděšená, ale snažila jsem se usnout. Najednou jsem uslyšela bouchání na dveře.
,,Michale?" pokoušela jsem se zjistit jestli už brácha spí. Neozýval se takže pravděpodobně ano. Byla jsem vyděšená, ale zvědavost byla silnější než můj strach. Vydala jsem se tedy ke dveřím. Zdálo se mi jakoby nějaký hlas pořád dokola říkal ,,Pojď jsem Kláro, otevři ty dveře". Pořád jsem se blížila ke dveřím a pak... probudila jsem se. Bylo klidné ráno po bouři. Byla jsem zmatená, nevěděla jsem co z minulé noci byl jen sen a co realita. Vzbudila jsem bratra, který ještě stále podřimoval. Chvíli jsme si povídali o včerejší noci a došli k závěru, že to byl vše jen sen a že moc koukáme na televizy. Ten den jsme ještě s mamkou vyrazili do města abychom se podívali po novém nábytku do našich pokojů. Pár kousků jsme vybrali a měli by nám je dovést za několik dní. Když jsme se vrátili domů nemohli jsme uvěřit svým očím. Dveře chaty byly vypáčené a vevnitř byl rozbitý nábytek, nádobí a no... prostě všecno. Ale nic nechybělo - peníze ani cennosti.Vypadalo to jako by tu někdo něco hledal, ale co? Šli jsme se podívat do ostatních pokojů a v koupelně jsme našli vzkaz...

Najednou jsem nahoře uslyšela nějaké kroky.
,,Divný. Myslela jsem, že bydlí sám" pošeptala jsem bráchovy.
,,Možná" odpověděl mi.

,,Vy bydlíte sám" zavolala jsem na toho muže do kuchyně abych se ujistila.
,,Ano a vy jste moje jediná návštěva za poslední dva roky" řekl.

Znejistila jsem a znovu uslyšela ty kroky. Byla jsem hrozně zvědavá a šla blíže ke schodům, ty kroky se ozívali čímdál hlasitěji. Najednou sem uslyšela hlasy, takové tiché šeptání a pomalu jsem začala stoupat po schodech.
,,Co to děláš?" zeptal se mě brácha.

,,Musím zjistit co to je" řekla a jsem, zhluboka se nadechla a otevřela dveře. Pokoj byl prázdný a okno bylo otevřené. Přistoupila sem k němu podívala se dolů, uviděla jsem nějakou postavu v černém, která prchala směrem do lesa. Zavřela jsem to okno a vydala se směrem do obýváku.
,,Tak co?" zeptal se mě brácha.
,,Nikdo tam nebyl, ale viděla jsem jak odsut běží nějaká postava v černém".

,,Kecáš" řekl brácha a divně se na mě podíval.

,,Ne" řekla jsem ,,třeba to byl zloděj".
,,Asi" řekl brácha. Ale mě to stejně přišlo divné, jak se odtamtud tak rychle dostal? Během mého přemýšlení už se vrátil ten muž z kuchyně a v ruce držel tři hrnky ovocného čaje.
,,A jak se vlastně jmenujete vy?" zeptala se mamka.
,,Jsem Igor, Igor Pruner" řekl.
,,To je divné. Já se za svobodna jmenovala Prunerová" řekla mamka.
,,Shoda jmen" řekla jsem znuděně ,,no a?".
,,Už bychom měli jít" řekl brácha a oba jsme se zvedli z křesel.
,,To je pravda, už je celkem pozdě" řekla mamka a odešli jsme z chaty pana Prunera a šli domů.
Cestou jsem o tom všem přemýšlela. Kdo mohla být ta podivná postava? A měli jsme o tom říct panu Prunerovi?

Bezva, takže je tu ještě jedna chatka s nějakým stejně švihlým chlápkem jako je máma. S bráchou se nám tam vůbec jít nechtělo, ale mamka nás donutila. Popadli jsme nějaké sušenky a vyrazili směrem k té chatce. Po několika minutách jsme přišli k o něco větší chatě než je ta naše. Byla také ze dřeva a vypadala, že se brzy rozpadne.
,,Jak v tomhle může něko žít?" zeptala jsem se tiše bráchy, tak aby mě neslyšela máma.
,,Taky to nechápu" řekl.

Vyšli jsme pár dřevěných schodů, které pod námi nepříjemně vrzaly a zaťukali na dveře.
Otevřel nám vysoký vousatý chlap. Na sobě měl červenou kostovanou košili a hnědé kalhoty.
,,Kdo jste?" zeptal se nevrle.
,,Dobrý den, jsem Lucie Krátká, tohle je Klára a Michal, právě jsme se sem přistěhovali." řekla vesele mamka a podala mu krabici sušenek.
,,Aha" řekl a pokračoval ,,chcete jít dál?".
,,Ale nechceme obtěžovat" řekla mamka.
,,To je v pořádku, pojďte dál, udělám vám kávu nebo čaj".
,,Tak dobře, děkujeme za pozvání" řekla mamka a zula si boty.
Vůbec se nám do té chaty nechtělo, ale museli jsme mamku poslouchat, obzvlášť teď, když je táta po smrti. A tak jsme vešli.
Šli jsme do obýváku, byl tam velký krb a před ním ležela kožešina medvěda. Na zdech visely lebky lesních zvířat. Jedna mi připomínala lidskou, ale řekla jsem si, že je to asi jen nějaký vtip a je jen umělá. Tak jsem tomu nevěnovala pozornost a sedla si do křesla.
,,Tak co, dáte si dáte, čaj, kávu nebo kakao" zeptal se nás majitel domu a my jsme odpověděli, poté odešel do kuchyně.

Ať už dělám cokoli, večer jsem tak unavená a k tomu mě děsně bolí hlava. Takže se předem omlouvám jestli nebudu psát články každý den. No, doufám, že brzy napíši další část povídky, ale nevím... nějak nemám nápady. A když už tak nemůžu na počítač nebo se mi prostě jen nechce.

Jinak, jsem ráda, že se vám líbí můj nový desing :-).