Únor 2012

Že by další omluva? NE... :)

24. února 2012 v 21:18 | Angeee |  Deníček
Ahoj! Zase jsem delší dobu nepsala na blog a to ze dvou důvodů. Za prvé jsme měli jarní prázdniny a tak jsem si je snažila co nejvíc užít (byla jsem u tety, v kině, v muzeích apod.). Za druhé uvažujeme o tom, že se budeme stěhovat. No a tak všechno to rozmýšlení, prohlídky, chození po bankách a podobně, způsobují, že nemám čas ani náladu na blog.
No a ještě jsem se rozhodla napsat o tom co jsem dneska dělala, tak jestli vás to zajímá klikněte na celý článek.

Vtipy o blondýnkách

16. února 2012 v 21:27 | Angeee |  Zábava

Nic proti blondýnkám...

Blondýna sedí doma naštvaná, nemá ani korunu, a přemýšlí, jak by přišla k penězům. Vtom ji napadne únos dítěte. Hned běží před školu, tam si vyhlídne prvního hezkého kloučka a spěchá s ním domů. Doma usedne ke stolu a píše anonym:
"Milá maminko, dnes jsem ti unesla syna a chceš-li ho ještě vidět, tak dej do igelitky 1 000 000 Kč a nech mi je zítra v 16.00 v centru u kašny. Blondýna".
Zalepí obálku, předá ji kloučkovi a pošle ho s ní domů. Na druhý den běží ke kašně a tam igelitka s milionem a dopisem:
"Milion Vám posílám jako výkupné, ale můžu Vám říct, že my, blondýny, bychom si takové sviňárny dělat neměly!"

Novomanžel se ptá své ženy blondýnky: "Proč už půl hodiny držíš tu husu za krk" a blondýnka odpoví: "Tady je přece napsáno, třičtvrtě hodiny mírně dusíme."

Jak zemřela blondýnka u Macochy?
Hodila dolů vajgl a pokusila se ho zašlápnout.
Blondýnka se zrzkou seděly v baru a koukaly na zprávy o šesté. Ukazovali reportáž o sebevrahovi, který stál na mostě a vyhrožoval, že skočí dolů. Blondýnka povídá: "Hele, vsaď se, že neskočí." "Dobře, o kilo. Já si myslím, že skočí." No, a chlápek skočil. Tak blondýnka vysolila kilo a zrzka říká: "Ne, to nejde, já si to nevezmu. Jsi přece moje kámoška." "Ber, sázka je sázka." "Hele, musím se ti přiznat, že jsem tohle už viděla ve zprávách v pět, takže si nemůžu vzít výhru." "Já to taky viděla už v pět, ale nikdy bych si nemyslela, že skočí znovu."
Mladá slečna přišla k doktorovi a povídá: "Pane doktore, musíte mi pomoct, všechno mě bolí." "Jak to myslíte, všechno? Buďte trochu konkrétní." Slečna se dotkla prstem ucha a vykřikla bolestí. Pak se dotkla kolene a zas, dokonce i dotek tváře bolel. Doktor se na ni tak zamyšleně podíval a říká: "Vy jste přírodní blondýnka?" "Ech, jo, pročpak?" "Já si to hned myslel. Máte zlomený prst."

Jarňáky

16. února 2012 v 21:21 | Angeee |  Deníček

No, včera a předevčírem jsem nepsala, protože mi nějak blbnul počítač a tak jsem byla jen chvíli na netbooku a tam se mi blbě píše. Ale hlavně jsem strávila asi třičtvrtě hodiny jedním článkem a pak se mi vypnul počítač a nic se mi neuložilo. No, začala jsem to psát znova a zase se vypnul. Pak už jsem byla tak naštvaná a vykašlala jsem se na to.
Jinak zítra jedu k tetě, bratrancovi a sestřenici, no, tam asi psát nebudu. Ale až se vrátím určitě to napravím a možná, že i dneska tu přibude nějaký článek :). Vaše Angeee

Co by se stalo, kdyby...

13. února 2012 v 20:14 | Angeee |  Píšu

Nevěděla jsem jaký napsat článek na toto téma a tak jsem se rozhodla, že udělám takovou malou soutěž. Napíši nějaké situace a vy napíšete, co byste udělali.

Co byste udělaly, kdyby...
... jste zjistili, že jste jediný člověk na světě.

Co byste udělaly, kdyby...
... jste zjistili, že jste před minutou snědli švába.

Co byste udělali, kdyby...
...jste se ocitli nazí na školní chodbě.

Co bystě udělali, kdyby...
...jste vyhráli padesát miliónů korun.

Co byste udělali, kdyby...
...jste šli spát a ráno se probudili jako osoba opačného pohlaví.

Ten, kdo bude mít nejoriginálnější opovědi dotane ode mě diplom.

Děsivý srub - 5. část

13. února 2012 v 6:20 | Angeee |  Povídky
Když jsme přišli domů, navečeřeli jsme a šli spát. S bráchou jsme spali v obýváku, protože v našich pokojích nebyly zatím ani postele.
,,Ten chlap je fakt divnej co?" zeptala jsem se bráchy, když už jsme leželi na rokládacím gauči v obýváku.
,,To jo" řekl brácha zamyšleně.
,,Myslíš si, že je to vrah?" řekla jsem.
Brácha se na mě dlouze podíval a já z jeho očí vycítila strach. ,,To snad ne" řekl nakonec.
,,Dobrou" řekla jsem a otočila se zády k němu a dívala se ven z okna. Bylo to celkem strašidelné, venku byla tma a jak foukal vítr viděla jsem pohybující se větve. Najednou sem za oknem spatřila zase tu postavu, měla na sobě lyžařskou masku takže jsem jí neviděla do tváře. Lekla jsem se a zařvala.
,,Co blbneš?" zeptal se rozespale brácha.
,,Zase jsem viděla tu postavu" a ukázala jsem na okno, kde už ale nikdo nebyl.
,,To se ti asi jen zdálo" řekl brácha a zase si lehnul.
Byla jsem vyděšená, ale snažila jsem se usnout. Najednou jsem uslyšela bouchání na dveře.
,,Michale?" pokoušela jsem se zjistit jestli už brácha spí. Neozýval se takže pravděpodobně ano. Byla jsem vyděšená, ale zvědavost byla silnější než můj strach. Vydala jsem se tedy ke dveřím. Zdálo se mi jakoby nějaký hlas pořád dokola říkal ,,Pojď jsem Kláro, otevři ty dveře". Pořád jsem se blížila ke dveřím a pak... probudila jsem se. Bylo klidné ráno po bouři. Byla jsem zmatená, nevěděla jsem co z minulé noci byl jen sen a co realita. Vzbudila jsem bratra, který ještě stále podřimoval. Chvíli jsme si povídali o včerejší noci a došli k závěru, že to byl vše jen sen a že moc koukáme na televizy. Ten den jsme ještě s mamkou vyrazili do města abychom se podívali po novém nábytku do našich pokojů. Pár kousků jsme vybrali a měli by nám je dovést za několik dní. Když jsme se vrátili domů nemohli jsme uvěřit svým očím. Dveře chaty byly vypáčené a vevnitř byl rozbitý nábytek, nádobí a no... prostě všecno. Ale nic nechybělo - peníze ani cennosti.Vypadalo to jako by tu někdo něco hledal, ale co? Šli jsme se podívat do ostatních pokojů a v koupelně jsme našli vzkaz...

Děsivý srub - 4. část

12. února 2012 v 19:52 | Angeee |  Povídky
Najednou jsem nahoře uslyšela nějaké kroky.
,,Divný. Myslela jsem, že bydlí sám" pošeptala jsem bráchovy.
,,Možná" odpověděl mi.
,,Vy bydlíte sám" zavolala jsem na toho muže do kuchyně abych se ujistila.
,,Ano a vy jste moje jediná návštěva za poslední dva roky" řekl.
Znejistila jsem a znovu uslyšela ty kroky. Byla jsem hrozně zvědavá a šla blíže ke schodům, ty kroky se ozívali čímdál hlasitěji. Najednou sem uslyšela hlasy, takové tiché šeptání a pomalu jsem začala stoupat po schodech.
,,Co to děláš?" zeptal se mě brácha.
,,Musím zjistit co to je" řekla a jsem, zhluboka se nadechla a otevřela dveře. Pokoj byl prázdný a okno bylo otevřené. Přistoupila sem k němu podívala se dolů, uviděla jsem nějakou postavu v černém, která prchala směrem do lesa. Zavřela jsem to okno a vydala se směrem do obýváku.
,,Tak co?" zeptal se mě brácha.
,,Nikdo tam nebyl, ale viděla jsem jak odsut běží nějaká postava v černém".
,,Kecáš" řekl brácha a divně se na mě podíval.
,,Ne" řekla jsem ,,třeba to byl zloděj".
,,Asi" řekl brácha. Ale mě to stejně přišlo divné, jak se odtamtud tak rychle dostal? Během mého přemýšlení už se vrátil ten muž z kuchyně a v ruce držel tři hrnky ovocného čaje.
,,A jak se vlastně jmenujete vy?" zeptala se mamka.
,,Jsem Igor, Igor Pruner" řekl.
,,To je divné. Já se za svobodna jmenovala Prunerová" řekla mamka.
,,Shoda jmen" řekla jsem znuděně ,,no a?".
,,Už bychom měli jít" řekl brácha a oba jsme se zvedli z křesel.
,,To je pravda, už je celkem pozdě" řekla mamka a odešli jsme z chaty pana Prunera a šli domů.
Cestou jsem o tom všem přemýšlela. Kdo mohla být ta podivná postava? A měli jsme o tom říct panu Prunerovi?

Děsivý srub - 3. část

10. února 2012 v 15:41 | Angeee |  Povídky
Bezva, takže je tu ještě jedna chatka s nějakým stejně švihlým chlápkem jako je máma. S bráchou se nám tam vůbec jít nechtělo, ale mamka nás donutila. Popadli jsme nějaké sušenky a vyrazili směrem k té chatce. Po několika minutách jsme přišli k o něco větší chatě než je ta naše. Byla také ze dřeva a vypadala, že se brzy rozpadne.
,,Jak v tomhle může něko žít?" zeptala jsem se tiše bráchy, tak aby mě neslyšela máma.
,,Taky to nechápu" řekl.
Vyšli jsme pár dřevěných schodů, které pod námi nepříjemně vrzaly a zaťukali na dveře.
Otevřel nám vysoký vousatý chlap. Na sobě měl červenou kostovanou košili a hnědé kalhoty.
,,Kdo jste?" zeptal se nevrle.
,,Dobrý den, jsem Lucie Krátká, tohle je Klára a Michal, právě jsme se sem přistěhovali." řekla vesele mamka a podala mu krabici sušenek.
,,Aha" řekl a pokračoval ,,chcete jít dál?".
,,Ale nechceme obtěžovat" řekla mamka.
,,To je v pořádku, pojďte dál, udělám vám kávu nebo čaj".
,,Tak dobře, děkujeme za pozvání" řekla mamka a zula si boty.
Vůbec se nám do té chaty nechtělo, ale museli jsme mamku poslouchat, obzvlášť teď, když je táta po smrti. A tak jsme vešli.
Šli jsme do obýváku, byl tam velký krb a před ním ležela kožešina medvěda. Na zdech visely lebky lesních zvířat. Jedna mi připomínala lidskou, ale řekla jsem si, že je to asi jen nějaký vtip a je jen umělá. Tak jsem tomu nevěnovala pozornost a sedla si do křesla.
,,Tak co, dáte si dáte, čaj, kávu nebo kakao" zeptal se nás majitel domu a my jsme odpověděli, poté odešel do kuchyně.


Ach ta únava!

8. února 2012 v 21:40 | Angeee |  Deníček

Ať už dělám cokoli, večer jsem tak unavená a k tomu mě děsně bolí hlava. Takže se předem omlouvám jestli nebudu psát články každý den. No, doufám, že brzy napíši další část povídky, ale nevím... nějak nemám nápady. A když už tak nemůžu na počítač nebo se mi prostě jen nechce.
Jinak, jsem ráda, že se vám líbí můj nový desing :-).


Rekonstrukce :-)

7. února 2012 v 16:32 | Angeee |  Blog

No, jak jste si asi všimli, mám nový desing a taky jsem ho trochu zrekonstruovala. Tenhle desing je od http://stay-strong.blog.cz/ a já sem s ním velmi spokojená. Snad se bude líbit i vám! :-)
Dneska ještě provedu pár úprav a pak snad napíšu i nějaký článek. Tak zatím ahoj, vaše Angeee ♥

Rozcestník - menu

7. února 2012 v 15:57 | Angeee
(No snad se ty moje články dají číst)

(Něco málo z mého života)

(Povídky, co sama vymýšlím a píšu)

(Moje názory na filmy, knihy a hry)

(Rady a tipy jak se obléct, či učesat)

(Vše pro zasmátí a zabití nudy)

(Co se jinam nevešlo :-))