Květen 2012

Andělská křídla - 3. část

24. května 2012 v 21:20 | Angeee |  Povídky

Já vím, zase jsem dlouho nepsala. Ale to asi znáte - je toho dost :) A tak jsem se rozhodla napsat povídku - dopíšu ta ,,Andělská křídla" a pak mám návrh ještě na jednu povídku. No, ale teď k těm ,,Andělským křídlům", polovina z vás hlasovala proto, že si hlavní hrdinka zamiluje létání a polovina z vás, že ztroskotá a tak jsem se po dlouhém rozmýšlení rozhodla, že hrdinka ztroskotá. Ale teď už k samotné povídce. :)

Několik dní po tom jsem na létání ani nepomyslela, kamarádi a škola mě zaměstnali natolik, že jsem na něj úplně zapomněla. Ale jednou se mi o létání zdál takový podivný sen a já se rozhodla, co nejdříve zavolat strejdovi a domuvit si let.
Hned po škole mě taťka odvezl na letiště, kde jsem se potkala se strejdou. Nastoupila jsem do letadla a čekala na vzkétnutí. Najednou jsem v žaludku ucítila podivný pocit, ale nebyl to ten pocit, který jsem cítila při první letu. Bylo to něco co mi říkalo, že se něco stane něco špatného.

Já vím takhle část byla krátká, ale příště to napravím :)....

Andělská křídla - budou pokračovat?

9. května 2012 v 21:52 | Angeee

No, dneska jsem chtěla napsat další část povídky ,,Andělská křídla", ale nějak jsem neměla čas a ani jsem pořádně nevěděla jak má pokračovat. Tak jsem se rozhodla, že aspoň dám pod článek anketu, kde můžete hlasovat :). No vím, že tuhle povídku moc lidí nečte, ale proč to nezkusit?? :)

Andělská křídla - 2. část

7. května 2012 v 14:36 | Angeee |  Povídky

Cítila jsem se hrozně. Ale zároveň skvěle, tak svobodně jako nikdy předtím. I když se moje tělo stále třáslo a moje ruce byly zaražené do opěradel sedačky, srdce si užívalo - ten příjemný pocit. Podívala jsem se z okna. Trochu jsem se zděsila, když jsem spatřila, co všechno jde vidět, ale byla to krása. Ty rozsáhlé lesy, jezírka a rybníky. Malinká auta, která se pomalu plpoužila po silnicích a roztomilé domečky, které vypadaly jako z dětské stavebnice. Proč jsem se toho tak bála? Vždyť létání není tak špatné.
,,Tak co?" přerušil mě z mého rozímání strejda.
,,Skvělý" řekla jsem a na tváři se mmi objevil úsměv.
,,To jsem rád" řekl a pokračoval ,,poletíme se podívat na váš dům a pak se vrátíme, jo?"
,,Jasně" řekla jsem a dále pozorovala krajinu z okna.
Potom jsem letěli ještě asi deset minut a nemluvili jsme. Jen sem si užívala tu svobodu, když jsem veškeré problémy nechala za sebou - dole na zemi a nemusela nad ničím přemýšlet. Občas sem sice ucítila nepříjemný pocit v žaludku, když se letadlo klimbalo a měnilo výšku, ale líbilo se mi to. Ta svoboda, energie, adrenalin - no ani to nedokážu popsat. Doletěli jsme k našemu domu a pak se stejnou cestou vraceli zpátky na letiště. Strejda opatrně přistál a vystoupili jsme z letadla.
,,Díky" řekla jsem nadšeně po skvělém zážitku, ale i zklamaně, protože už skončil.
,,Není zač. Až se zase budeš chtít proletět stačí jen říct" řekl strejda, když zavíral dveře.
,,Jojo, dík" hned jak jsem to dořekla rozběhla jsem se k hale, kde na mě čekala mamka a sourozenci.
,,Dokázala jsem to!" křičela jsem, když jsem k nim doběhla.

Pokračování příště :) :)

Andělská křídla - 1. část

6. května 2012 v 20:59 | Angeee |  Povídky

Tak a je to tady. To, čeho jsem se po celý život obávala - létání. Ale dneska jsem se rozhodla, že budu svému strachu čelit. Podívala jsem se před sebe a spatřila ten pekelný stroj - letadlo. Zase se mi udělalo špatně od žaludku, ale řekla jsem si, že to dnes dokážu. Pořád jsem si dokala říkala, že to zvádnu, že se mi nic nemůže stát, obzvlášť, když řídí strejda, zkušený pilot.
,,Seš připravená?" zeptal se mě strejda a já si vůbec nebyla jistá.
,,Ano" zalhala jsem a přistoupila k malému vyhlídkovému letadlu.
,,Tak chceš sedět vepředu nebo vzadu?"
,,Hm, radši vzadu" řekla jsem a pokusila se otevřit dveře. Nešlo to, sakra! To je asi znamení, měla bych toho nechat a jít domů.
,,Musíš takhle" řekl a otevřel dveře. No tak, teď se tomu už asi nevyhnu. Sedla jsem si na zadní sedadlo a připoutala se. Krátce po mě si sedl do letadla i strejda a podal mi sluchátka.
,,Na, je to docela hlasitý". Nasadila jsem si sluchátka a čekala na vzlétnutí. Potom strejda začal mačka nějaký čudlíky a pak jen řekl: ,,Jdeme na to!"
Bála jsem se, netušila jsem, co mě čeká, co se stane. Pevně jsem se zarazila do pohovky a čekala.

Pokračování příště :)

Sladkosti :)

6. května 2012 v 9:39 | Angeee |  Ostatní

Tak, zase jsem se rozhodla něco napsat. Ale jen tak na rychlo, protože za chvíli musím jít na kytaru. No, hraní mě sice baví, ale nechce se mi jet vlakem a pak ještě jít pěšky :( Já vím, jsem hrozně líná.
Ale teď už k tématu článku, dlouho jsem nevěděla, co napsat a pak jsem se rozhodla co třeba téma týdne: Sladkosti. Tak jsem nad tímhle článkem dumala asi deset minut a pořád mě nenapadalo, co napsat. Tak sem aspoň přidám pár obrázků :) :D.