Říjen 2012

Modré elasťáky - 5.část

26. října 2012 v 19:48 | Angeee |  Povídky
Ta dívka byla vyděšená a nemohla ze sebe vydat slova.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se jí Tomáš, když ji posadil na lavičku v parku.
,,Ano" řekla rozechvěle dívka ,,ale nechápu to, kdo jsi?"
,,Jsem" chtěl jí říct své jméno, ale pak si uvědomil, že hrdinové nikdy neříkají svá prává jména, bylo by to pro ně příliš nebezpečné a tak řekl jen ,,Tom a ty?"
,,Já jsem Katka, Katka Múlerová, ale.. stejně nechápu, co se stalo".
,,Upřímně, já taky moc ne" řekl Tomáš a znejistěl. Přemýšlel o tom, že včera byl ještě úplně normální, ale dnes.
,,Tak tady seš" konečně jsem k nim dorazil já.
,,A to je kdo?" zeptala se Katka překvapeně, nadšeně i štastně zárověň.
,,Já jsem David" představil sem se jí. ,,A ty?"
,,Ehm, Katka, Tom mi zachránil život, ale.."
,,Fakt?" zeptal jsem se překvapeně, vždyť před dvaceti minutami jsme se spolu viděli. A pak tak divně zmizel, aspoň teď už vím proč. ,,takže ty jsi fakticky superhrdina" řekl jsem plný vzrušení.
,,Hele, víte můj život za moc nestojí, ale no... chtěla bych to změnit. Vím, že to bude znít hodně šíleně, ale co se stát superhrdiny a zachraňovat svět?" zeptala se ta dívka najednou a já jsem se na ni podiveně zadíval.
,,Promiň" řekl jsem a pokračoval ,,ale já nemám žádný superschopnosti".
,,Myslím, že to není zas tak špatný nápad" řekl Tomáš a já se nad tím hluboce zamyslel. ,,Vždyť seš dobrej přes počítače a tak. Myslím, že by si nám mohl pomoct".
,,A co umíš ty?" zeptal jsem se Katky a začal se bezdůvodně chechtat. Nejspíš kvůli tomu, že jsem totálně nechápal, co nás to napadlo.
,,No, upřímně? Lhát a taky vyrábím různý převleky a tak".
,,Tak fajn, ale, co vlastně chcete dělat. Jako zabíjet zločince nebo hlídat banky?" zeptal jsem se.
,,Proč ne?" řekl Tom a usmál se na Katku.

Modré elasťáky - 4.část

23. října 2012 v 17:51 | Angeee |  Povídky

O chvíli později, nedaleko od nich. Mladá plavovlasá dívka seděla na okenní římse dvanáctipatrového domu. Seděla na parapetu a se slzami v očích přemýšlela o posledních dnech a ovšem, čím si prošla. Po chvíli přemýšlení si stoupla a připravila se na onen krok, na ten který ukončí její život. Už zavírala oči a natahovala nohu přes okraj, když v tom něco spatřila. Zprvu netušila oč jde, ale když se podívala pozorněji spatřila, že je to kluk. Kluk, který léta. Vůbec nechápala co se to děje a jak se to vůbec může dít? Ještě trochu se vyklonila z okna, aby ho lépe viděla, když v tom ji podklouzla noha a ona spadla. Rychle zavřela oči a připravila se na nejhorší. Jenže se nic nědělo, ucítila jen menší náraz, jinak nic. Nechápala to, pomalu otevřela oči, zjistila, že je v náručí. V náručí svého zachránce. Chtěla zemřít, ale najednou jí ten hrozný pocit opouštěl a netušila proč.

Já vím, zase to byl krátký článek, ale slibuju. Příště se polepším!!! :)

Hyman Kaplan má stále třídu rád

19. října 2012 v 22:04 | Angeee |  Recenze

Tak moje super kamáradka Baush (její super blog) mi poradila, abych napsala článek (spíše recenzi) o Himiemu Kaplanovi. Neboli o knížce ,,Pan Kaplan má stále třídu rád".
Tahle knížka je o třídě pana Parkhilla, kam chodí večer cizinci naučit se jazyk. Angličtinu, hlavní a asi nejdůležitější postavou je Hyman Kaplan, blonďatý baculatý pán se stálým úsměvem na rtech.
I když už v Americe žije poměrně dlouho výslovnost mu dělá velké problémy.
Mě osobně se tahle knížka hrozně líbíla, byla z těch mála knížek, které jsem dočetla až do konce a celou tu dobu mě bavila.
Vím, byl to zase hodně krátký článek, ale doufám, že se vám líbil.

Pátek :)

15. října 2012 v 20:39 | Angeee |  Píšu

Takže jelikož mám stále rozbitý počítač a každou chvíli se mi vypne. Takže proto se mi nechce psát žádný delší článek. Proto napíšu aspoň o tom, co jsem dělala v pátek.
Tak, dopoledne jsem byla ve škole, asi tak jako většina pilných studentů. Po škole jsem jela do Prahy a kamarádka mě pozvala do mekáče, protože jsem měla hned následující den narozeniny. Potom jsme ještě strávily pár minut procházením po Palladiu.
Pak jsem se na náměstí Republiky potkala s tetou, strejdou a bratrancem a šli jsme do sivadla na muzikál Quasimodo. Bylo to moc pěkné a dobře jsme se bavili.
Potom jsme se stavili v KFC na večeři, dala jsem si Twistera, ale nesnědla jsem ho celého, protože jsem byla přejedená ještě od oběda.
Po večeři jsme se ještě stavili na volbách, protože teta a strejda volili a taky jsme chtěli pozdravit druhého bratrance, který seděl v komisi :).
Večer jsem si ještě chvíli hrála se sestřenicí a koukali na telku.

Bígl aneb můj vysněný pes

9. října 2012 v 17:23 | Angeee |  Píšu
Tumblr_mbam9cyau31qhrrkvo1_500_large

Když jsem byla malá spíše jsem si přála huskyho nebo retrívra, ale časem mi došlo, že se do bytu nehodí :).
Vím, bígl taky není vhodnou volbou do bytu, ale teď se stěhujeme a budeme mít poměrně velkou zahradu, takže bych tam teoreticky psa mít mohla.
A teď něco o něm. Do roku 1965 byl v naší zemi zcela neznámý, byl především v Anglii. Kde byl používán jako lovecký pes. Roku 1965 se objevil na výstavě v Brně a od té doby se začal rozšiřovat i u nás. Nejvíce chovatelů je však v USA a Anglii.
Od roku 1965 byl bígl využívám ke speciálním laboratorním účelům. Byli vycvičeni k tomu, aby necítili (tedy spíše nereagovali na) bolest. Bígl byl vycvičen k životu v kleci, smečce i mezi lidmy.
Já vím, tohle byl krátký článek, ale teď mám toho vážně hodně a nějak nic nezvládám.

Modré elasťáky - 3.část

9. října 2012 v 15:12 | Angeee |  Povídky
,,superhrdina" vyhrkl najednou a já se začal řechtat.
,,Myslím to vážně" řekl mi Tomáš a já začal mít obavy.
,,Ses jako flák do makovice nebo co?" zetal jsem se nakonec a zadíval se na to, co měl Tom na sobě.
,,Hele, koukej" řekl a upravil si svou tmavěmodrou kápi ,,prašt mě, slibuju, že mě to nebude bolet".
Pomyslel jsem si, že je to kravina, ale proč někoho nepraštit, když máte povolení, ne?
,,Tak, fajn" souhlasil jsem a pořádně si protáhl svaly v pravačce. Napřáhl jsem se a vší silou ho uhodil do hrudníku. Nic se mu nestalo, nic neřekl, ani se nepohnul. Chvíli jsem na něj nevěřícně koukal a pak jsem se napřáhl po druhý.
,,To by stačilo" přerušil mě a já svěsil ruku dolů.
,,No a teď mi konečně řekneš, proč si nebyl ve škole a co se vlastně stalo?" řekl jsem netrpělivě.
,,Fajn, ale radši si sedneme, bude to na dlouho" řekl mi a sedl si na postel.
Já si sedl naproti něj na židli a pořádně si prohlížel jeho oblečení. Měl na sobě rudé tričko zastrčené ve světlemodrých elasťácích a měl nepřiměřeně nagelované vlasy.

Trest smrti

8. října 2012 v 20:38 | Angeee |  Píšu
Tumblr_lwx2ol47eq1r7k4dqo1_500_large

Tak, po delší době jsem se rozhodla napsat. Omlouvám se, že jsem nepsala, ale zprvu mi nešel počítač. A pak jsem měla spoustu učení a ještě k tomu se budeme stěhovat. Takže jsem toho v poslední době měla fakt hodně.
Ale teď tu nechci psát o tom jak nepíšu, ale chci psát.
Takže vybrala jsem si téma - Trest smrti. Asi se divíte, proč zrovna tohle? Pravda je, že o tom v poslední době přemýšlím, je to dobře nebo ne. Když zabijeme někoho, kdo zabíjí lidi?
Nedávno jsem se třeba dívala na film s Tomem Hanksem - Zelaná míle. Podle mě je to úžasný film o tom, že někdy můžou být dobří lidé odměněni a zlí potrestáni, což v obyčejném životě málokdy spatříme. Na můj vkus byl tenhle film příliš dlouhý, protože většinou filmy, co mají přes dvě hodiny nedokoukám, ale tenhle jsem prostě musela :).
Další film nebo spíše seriál, který mě donutil se nad tímto tématem zamyslet je Dexter. Já vím, dívný. Ale on vlastně zabíjí taky jen ,,zlé" lidi, ale přece jen jsou to životy.
Podle mě si to ti hnusní vrazi zaslouší, ale přece jen. Vemte si třeba jen jejich rodiče (ano někdy je to i jejich vina, že z nich vyroste, co z nich vyroste, ale někdy ne) vychovávají je starájí se o ně skoro celý svůj život a s láskou a pak zjistí, co jsou zač a že je za to zabijí. No není to hrozné?
Já vím tohle byl hrozný argument, ale váážně si myslím, že trest smrti není správný. Ano, zaslouží si trpět, ale proč ne nějak, aby pomohli veřejnosti? Třeba vykonávat různé práce. V dolech a podobně. No rozepsala jsem se víc než jsem chtěla, takže už to ukončím.

Pro dnešek ahoj, vaše adminka Angeee :-)